Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DHmen se potichu ztrF#mácí, okno zarůstá tmHmou,
z myšlenek mých jsou ptAáci, hlava je oblohDou,
sama několik nEmocí odčítám ztráty svHmý,
nemocná svoji mF#mocí, oči mám bolavHmý.
R:Já se nerada vzdAávám, když vím, že šanci mDám,
po pádu rychle vstAávám, smutku nepropadEám,
snad se mi někdy zdEmává, že je naděje prHmyč,
srdce horký jak lF#máva najde od zámku klHmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sHmrdce horký jak lF#máva najde od zámku klHmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: